Souhrnným cílem knihy je osvětlit a systematizovat historické precedenty aktuálního stavu kdy blízkovýchodní šíité na rozdíl od minulosti představují sebevědomou a rovnocennou entitu která se postupně stala jedním z mála hlavních klíčových geopolitických hráčů v regionu Publikace se pro tento účel zabývá analýzou a mapováním aktivizačního procesu hlavních blízkovýchodních šíitských společností započatým v prvních desítiletích 20 století v Íránu a pod jeho vlivem dále probíhajících zejména v Iráku Sýrii a Libanonu Kniha se soustředí především na druhou polovinu 20 století tj na období hlavní moderní aktivity íránských iráckých i levantských šíitů Zvláštní pozornost je věnována radikalizaci perského kléru a precedentům Islámské revoluce vrcholící na počátku roku 1979 svržením Mohammada Rezy Pahlavího a jeho útěkem do zahraničí stejně jako návratem ájatolláha Chomejního z francouzského exilu a jeho převzetím moci Vzhledem k tomu že se v případě revoluce a dalšího společenského směřování země nejednalo o událost náhodnou či náhlou je určitý prostor věnován analýze ideologického vývoje uvnitř šíitského kléru i dobového kontextu Chápáním šíy jako čerstvě konsolidovaného rivala regionálního sunnitského establishmentu je inspirována i interpretace aktuálního stavu – kniha se v tomto ohledu mimo jiné stručně analyticky vyjadřuje i k probíhajícímu syrskému konfliktu
