Druhý svazek Plútarchových srovnávacích životopisů obsahuje osm dvojic řecko římských včetně čtyř životopisů dochovaných samostatně Předchozí svazek Životopisy slavných Řeků a Římanů I jich pojal čtrnáct resp patnáct Z původního plútarchovského souboru se ztratil jen zlomek: jedna dvojice Epameinóndás a Scipio Africký a autorova předmluva Srovnáním slavných osobností – řecko s římskou – chtěl Plútarchos dospět k pochopení minulosti Velká historie byla již napsána historiky zvučných jmen a on s nimi nechtěl soupeřit notabene líčit činy a události které již popsali jiní Rozhodl se soustředit na povahu osob a způsob jejich jednání a myšlení jež z nich učinily hybné síly dějin a pro jejichž pochopení shromáždil a sepsal údaje které obecně unikly ostatním Vybral si takové osobnosti na kterých jeho historické reflexe nejpřesvědčivěji vyjadřují záměr výchovného působení a pro porozumění zvolil princip analogie Biografii přehledně uspořádanou a rozčleněnou pokládal za optimální žánr a nástroj k porozumění a svou fabulační schopností z ní vytvořil svižný esej Obdobími z nichž se rekrutuje největší počet biografických protagonistů jsou klasická doba Athén první století helénismu a z Říma doba občanských válek Výběrem demonstroval Plútarchos svůj názor na řeckou a římskou historii a vytvořil galerii v níž je pominuto to o čem rozhodl že má být pominuto Z jeho srovnání pak lépe vycházejí spíše Řekové jako iniciátoři ušlechtilých myšlenek a představitelé státnických a morálních ctností Svou monumentální syntézou bohaté a složité kulturní tradice Plútarchos zpracoval obrovské dědictví klasické historiografie podobně jako ve svých dílech filozoficko etických popularizoval a nově interpretoval platónskou filozofii Na cestě klasického myšlení mu náleží významné místo neboť přemostil rozháranou etapu přechodu ke křesťanství Pro toto se jeho dílo těšílo nesmírné oblibě u byzanstských učenců a následně u evropských vzdělanců Bylo zdrojem inspirace mnoha renesančním a novověkým autorům a čte se dodnes Doslov napsal Josef Češka
