Druhý a třetí svazek nedokončeného vrcholného díla francouzského filosofa a historika Dějiny sexuality nepředstavují snahu o rekonstrukci dějin sexuálního chování nýbrž analýzu sexuality jako jedinečné formy zkušenosti která se stává předmětem vědění vznikajícího na průsečíku medicíny politiky ekonomie a folosofie Užívání slasti se soustřeďuje na zkoumání způsobu jakým se jedinec v klasickém období stával morálním subjektem svých aktů Ústřední metodologické vodítko řecký pojem chrésis afrodisión je zde rozebráno ve třech hlavních kontextech: v kontextu Životosprávy chápané jako vztah k vlastnímu tělu Hospodaření chápaného jako umění vést domácnost a Erotiky pojednávané na pozadí lásky k chlapcům a posléze v rámci filosofie pojímané jako možnost přístupu k pravdě Péče o sebe navazuje na motivy pojednávané v předchozím svazku ovšem tentokrát se zaměřuje na pozdní antiku Artemidóros Plútarchos stoicismus a její přechod do raného křesťanství Právě raně křesťanské texty se měly stát tématem čtvrtého svazku se zamýšleným názvem Doznání tělesnosti Foucault sice tento svazek víceméně dokončil ale vzhledem k tomu že ve své závěti zakázal jakékoliv posmrtné publikace k jeho vydání nikdy nedošlo
