Jeden z nejvýznamnějších současných francouzských fenomenologů se v tomto díle pokouší vypracovat svébytnou teorii vnímání která se sice co do svého východiska inspiruje husserlovskou fenomenologií ale zároveň implikuje i důslednou kritiku některých jejich základních tezí Vnímající subjekt jak se ho Barbaras snaží ustavit takto přestává být nezainteresovanou instancí či transcendentalním egem a jeho vztah ke světu se odehrává na bázi touhy Při budování této koncepce se Barbaras kromě Husserla inspiruje zejména K Goldsteinem E Strausem a H Bergsonem