Je zjevné, že dosavadní „fundamentální“ produkční perioda činnosti Ústavního soudu ČR vytvořila určitou modelovou konstrukci činnosti procesní (důraz na tzv. spravedlivý proces) i kreativní (tzv. „hledání obsahu právních norem“). Aplikační fronta zčásti akceptovala skutečnost hledání normativních sentencí i typových rozhodnutí a je tedy zjevné, že soudem (zejm. Ústavním) interpretované odvětvové právo je stavem (situací), který má svoji komplexní logiku objektivní (provázané právní systémy Evropy) i subjektivní (dosavadní styl kreativní činnosti Ústavního soudu ČR). O otázce, zda-li jsou soudní precedenty v právním (ústavním) řádu ČR možné (přípustné) lze samozřejmě kontroverzně diskutovat. Doktrinární „síla“ sentencí Ústavního soudu ČR i v kontextu s možnou různou diskutabilností jejich obsahu je však reálně působící a zaslouží si tudíž další zhodnocování.
