Organizační chování nebo též chování lidí v organizacích patří mezi disciplíny jejichž vznik a vývoj byl a stále zůstává podmíněn rozvojem manažerské praxe a teorií managementu jejichž záměrem je tuto praxi reflektovat a zdokonalovat V posledních desetiletích tvoří studium vybraných témat organizačního chování nedílnou součást manažerského vzdělávání – a jak se ostatně dočtete také dále v textu byla to právě nezbytnost zkvalitnit kurikulum tohoto typu vzdělávání která dle mínění některých autorů stála u zdrodu organizačního chování jako vědní disciplíny V případě organizačního chování se tedy jedná o relativně mladý obor jehož předmět můžeme ve stručnosti shrnout jako studium respektive diagnostiku projevů chování a jednání lidí v organizačních soustavách a v procesech organizování A to včetně predikce důsledků tohoto chování jednání na další fungování organizace zejména na její efektivitu a případně konkurenceschopnost či výkonnost ve srovnání s obdobnými organizacemi Stejně tak patří k předmětu organizačního chování studium vlivu organizace posuzované jako otevřený systém na chování a jednání jejích členů To vše se základním cílem naučit se takto poznané chování jednání nejen respektovat ale také ovlivňovat žádoucím směrem a za použití etických prostředků tak aby organizace mohly úspěšně fungovat i v turbulentním a globalizujícím se prostředí a aby lidé v nich mohli prostřednictvím svého členství v organizaci dosahovat nejen cílů organizace ale také svých vlastních životních či pracovních aspirací
