První studie chápe pojetí slova ve smyslu počátku, který zakládá evropský způsob rozumění. Veškerenstvo vzniklo coby slovo a disponuje tvůrčím principem. Jedná se o znak, vyjadřující pohyb, uskutečnění i směřování - projevuje se tak smysl! Směřování ku pravdě se opírá o autenticky subjektivní osobní postoj. Následující text pojímá povahu lidské řeči jako hudebnost, jež umožňuje ukázat ukazování se a stává se zdrojem básnické zkušenosti života. Třetí práce odhaluje vazbu řeči na praktické myšlení, což ústí ve spekulativní myšlení ve formě filozofie. Filozofování ve víře pojímá víru jako princip, který moduluje myšlení a přináší řád - způsob bytí v dialektice řeči světa. Závěrečný text odhaluje zvláštní sílu či schopnost bytí u řeči.
