Kniha vychází z předpokladu že postmoderní situaci není možno chápat zcela relativisticky a že i tato situace předpokládá jistá obecně platná omezení a hranice Právní stát se potom nemůže proměnit v pouhou neosobní techniku politické moci jak by si vyžadovalo důsledné uplatňování relativismu ve veřejném životě nýbrž vychází především z principu tolerance a úcty k druhému Tento princip nemá sice metafyzickou povahu absolutního příkazu ale jeho respektování v politickém světě zajišťuje jednu z podmínek života každé liberální společnosti podmínku otevření neosobního světa právních předpisů argumentaci a kritice z hlediska spravedlnosti Spravedlnost v tomto pojetí se neomezuje na právní procedury nýbrž se obrací také k existenciálním a etickým aspektům lidského života
