Mrazivá kronika vzestupu státního zřízení které ničilo vztahy respekt i soucit Pojem svědomí nacizmu není záměrný paradox Pachatelé genocidy ve skutečnosti disponovali silným smyslem pro dobré a zlé Tento smysl se vyvinul z občanských hodnot které vyvyšovaly morální kvality vlastní národní pospolitosti a vyřazovaly všechno cizí Tato nejnovější práce Claudie Koonzové ukazuje jak popularizátoři rasizmu dokázali během takzvaných normálních let před II světovou válkou prosadit logické principy odůvodňující genocidu a vybudovat i potřebnou infrastrukturu Díky důkladnému studiu objemných nacistických písemností se autorce zdařilo podchytit způsob jakým vulgární antisemitizmus prvních nacistů metamorfoval v rasovou ideologii kterou začala přijímat coby důvěryhodnou naprostá většina obyčejných Němců i těch kteří se nacisty nikdy nestali Profesorka Koonzová odmítá zažité stereotypy vážící se k osobě Hitlera a podstatu jeho charizmatu nevidí v nenávistných tirádách nýbrž v jeho apelu na kolektivní ctnost německého národa statečného Volku V letech 1933 1939 byla nacistická veřejná kultura sycena směsicí rasových fobií a nacionalistické hrdosti kterou Koonzová nazývá etnickým fundamentalizmem Obyčejní Němci byli na válečná zvěrstva připravováni prostřednictvím rasových teorií vycházejících ze zdrojů které si nezaslouženě uchovaly auru apolitičnosti K těmto pramenům patřil například akademický výzkum dokumentární filmografie reklamní magazíny pojednání o rasové hygieně umělecké výstavy učebnice vzdělávací kolekce diapozitivů a humoristická tvorba Kniha profesorky Koonzové ukazuje jak se řadoví Němci naučili nečinně přihlížet k brutální perzekuci jíž byli vystaveni jejich spoluobčané označení za cizáky Tím zásadně přispívá k našemu pochopení holokaustu
