Frýdlantské vévodství, ona pověstná „šťastná země“ (terra felix) císařského generalissima Albrechta z Valdštejna, představuje v českých dějinách zcela ojedinělý a nesmírně zajímavý útvar. Nikoli neprávem je frýdlantské vévodství považováno za stát ve státě. Mimořádná privilegia, která pro něj Valdštejn dokázal od císaře Ferdinanda II. vydobýt, je skutečně činilo do značné míry nezávislé na zbytku Českého království. Valdštejn věnoval budování Frýdlantska, povýšeného v roce 1624 na knížectví a o tři roky později na vévodství, velké množství energie a obrovské finanční prostředky a stalo se pro něj jakýmsi hýčkaným projektem, jemuž zůstal věrný až do svého násilného skonu. Ačkoliv se k dějinám Frýdlantska dochovaly rozsáhlé archivní materiály, dosavadní historiografie (a to včetně regionální) se jim věnovala spíše okrajově. Dá se říci, že Valdštejn coby zeměpán, hospodář a nadmíru schopný organizátor zůstával vždy ve stínu Valdštejna politika, vojevůdce a jednoho z prvních hybatelů evropských dějin v době třicetileté války. Předložená kniha je proto koncipována jako první krok k podrobnému zmapování osudů Valdštejnova vévodství. Čtenáři přibližuje proces jeho budování, rozebírá ekonomické a právní pozadí tohoto procesu a snaží se co nejpřesněji vymezit rozsah „šťastné země“, jejíž krátká historie se smrtí jejího otce-zakladatele náhle uzavřela.
