Počínaje 18 stoletím až do dnešních dní lidem západního světa v rozhodující míře splývá idea svobody s liberalismem V prostředí české společnosti se tak s mimořádnou intenzitou dělo v několika zlomových dějinných momentech 20 století – v roce 1918 či v roce 1989 Ideu svobody si však ve stejné době přisvojují i další myšlenková směřování a politická hnutí především nacionalismus a socialismus Nejen v prvních měsících po Listopadu 89 nýbrž i na počátku let devadesátých jsme se pohledem vraceli k odkazu první republiky inspirovali se její ústavou idejemi a v praktické rovině i řadou jejích zákonných úprav Pak následovala léta „denního provozu“ orientace na prosperitu úspěch i drobné šarvátky na zásadnější reflexi vlastního bytí se jaksi nejevil být důvod Na tomto faktu v zásadě nezměnilo nic ani postupné poznávání rozdílů mezi podobou liberálního světa v období mezi dvěma světovými válkami a jeho podobou na přelomu 20 a 21 století Snad teprve v toku stávajícího století začínáme vnímat nejen přítomnost nových technologií nových životních příležitostí i výzev nýbrž i změn v kultuře změn v orientaci vzdělávání na pěstování praktických dovedností a nikoli „nepraktické“ vzdělanosti last but not least i nástupu nových ideologií progresivismu identitárního hnutí hnutí woke či radikálního environmentalismu Přirozeným během času na scénu nastupují nové generace jimž se dostává označení „Y“ „Z“ a jež se profilují odlišným životním stylem odlišnými prioritami zájmy V tom celém úprku času občas ještě odněkud zazní slovo svoboda ve většině případů neznámo zdali ze zvyku nebo nesouce ambici mít nový obsah Autorovo potýkání se s ideou svobody v toku 18 až 21 století je hledáním kontextů intencí kontinuity a diskontinuity ve filosofickém myšlení i politickém a morálním jednání Je pouze skromným pokusem o pochopení
