Výchozí zaměření dialogu Lachés je charakteristicky etické neboť v něm jde zprvu o otázku jak žít a jakým člověkem být; svou roli přitom přirozeně hraje také význam pedagogických metod Dramaturgicky obstarává vstup do filosofické diskuse starost dvou athénských občanů o výchovu svých synů: Lysimachos a Melésias vědomi si toho že oni sami byli ve výchově spíše zanedbáváni si nejsou jisti zda umění boje ve zbroji je vhodným výchovným předmětem pro jejich syny a hledají radu v této věci Obracejí se proto na dva athénské vojevůdce Lachéta a Nikiu a současně doufají že tyto osobnosti svým příkladem inspirují jejich syny k osvojení si vlastností žádoucích pro dokonalý a úspěšný život Stát se vynikajícím a úspěšným člověkem ovšem vyžaduje pěstování nejen správných zvyků ale rovněž vzdělanosti v širším slova smyslu a také filosofie Výsledkem takovéto výchovy nejsou izolované schopnosti ale celostní charakterová výtečnost a jí odpovídající způsob života
