Tento příběh je o lásce a o přátelství. O Helenině samotě a Robertových návratech. O Terezině odchodu a Tomášově čekání. Je o tom, že někdy se ti praví potkají, ale nevidí, můžou se minout v prostoru i v čase – anebo se v něm najít. V kraji, který se za dvě generace změnil, ale cosi společného zůstalo – vzduch stojí, slunce žhne vysoko na obloze a v dálce se tyčí Pálavské vrchy jako vystouplé znaménko na opálené kůži.
