Publikace jež vyšla k 220 výročí založení Společnosti vlasteneckých přátel umění předchůdkyně Národní galerie v Praze je souborem esejů představujících jakousi autobiografii Národní galerie v Praze jejíž existence je mimo jiné založená na aktu velkorysých gest dávání a sdílení Eseje vzdávají hold otcům zakladatelům jednotlivým donátorům a institucím umělcům a sběratelům kteří galerijním sbírkám poskytli ničím nepodmíněný dar či dočasnou výpůjčku provedli směnu nebo galerijním sbírkám – od starých mistrů přes grafiku a kresbu umění Asie a Afriky až po umění 19 století a moderní a současné umění včetně architektury – a návštěvníkům prospěli jakýmkoli jiným způsobem Kniha zahrnuje také texty věnované historii sběratelství a formativní roli štědrosti a velkorysosti v procesu vzniku sbírkových institucí Komplexní obrázek dokreslují výňatky z filozofických literárních a básnických děl které problematiku velkorysosti zasazují do širších ideových souvislostí
