Dějiny evropské architektury IV. díl

Po předchozích třech dílech – Umění starověkých říší Umění antického světa a Středověké umění evropského Západu od 9 do 12 století – vychází čtvrtý díl Menclových Dějin evropské architektury obsahující vývoj gotické architektury Nejde o monografie jednotlivých staveb ale výklad smyslu celkového architektonického vývoje který autor vidí v souvislostech se středověkou spiritualitou a filosofií Kniha se dělí do tří kapitol z nichž první začíná v Saint Denis kde se v polovině 12 století formoval nový gotický sloh Mencl rozeznává tři vývojové stupně gotiky: předklasický kdy se řešily základní tektonické problémy klasický pro nějž je typické sjednocení hmotného těla stavby jehož články jsou vodítkem metafyzické energie a poklasický který stupňuje dimenze pomocí nových přídatných tvarů Z obrazu francouzské architektury se vymyká umění burgundského řádu cisterciáků kteří proklamovali askezi a v Evropě šířili raný gotický sloh V Porýní se uplatňuje lidová mystika projevující se expresivními tvary a na jihu Francie vzniká kolem roku 1300 zvláštní sloh jenž je v opozici k tektonice a projevuje se tvarovými prostupy; v díle Matyáše z Arrasu se toto umění dostává i do Čech Další část knihy se týká prvních projevů krize podunajské reformy gotické katedrály a humanistické skepse v Čechách Kolem roku 1330 se tu rodí nové tvarosloví užívají se halové dispozice a dvoulodí Autor podrobně hodnotí tvorbu Petra Parléře a jeho vliv na vývoj pozdní gotiky Dále kniha sleduje pozdní gotiku podunajských obchodních měst a destrukci gotické tektonické soustavy Impulsy z Čech se rychle rozšířily po celé Evropě a vyvolaly řadu pokračovatelů Hans z Burghausenu Konrád Roritzer a četní další kteří dovršili reformu katedrály V závěru se Mencl podrobněji zmiňuje o díle Benedikta Rejta na Pražském hradě a o sklípkových klenbách Arnolda Westfálského Kniha vychází ve spolupráci Národního památkového ústavu a Památkového úřadu Slovenskej republiky