Krátké období přímé vlády Přemysla Otakara I nad Olomouckem v letech 1201–1212 kdy se Přemysl tituloval jako olomoucký či moravský kníže bylo předělem mezi raně středověkým knížecím věkem a novou epochou markrabské Moravy vrcholného středověku Kniha optikou písemných pramenů a za pomoci archeologických poznatků sleduje příčiny i důsledky proměn Olomouce tehdy zřejmě nejvýznamnějšího centra přemyslovské moci a ústřední církevní správy na Moravě na počátku 13 století Zkoumá nejen přestavbu olomouckého hradu do kamenné podoby ale i výstavbu a vzhled druhého hradu v Olomouci Nového Hrádku Zabývá se nově založeným konventem řeholnic u bývalého katedrálního kostela sv Petra a impulzy které vedly k transformaci Olomouce v institucionální královské město Představuje také opory panovnické moci na venkově věnuje se vzniku nových trhových center a etablování šlechty
