Vybrané studie a stati velkého českého režiséra Karla Hugo Hilara 1885–1935 věnované hercům herečkám a herectví představují dodnes podnětný příspěvek k teorii herectví který je současně významným příspěvkem k jeho historii Zatímco první stati psal mladý kritik texty psané po roce 1911 jsou podloženy Hilarovou průkopnickou režijní činností která měla na vývoj českého divadla a podobu českého herectví zásadní a dodnes nedostatečně oceňovaný protože dostatečně neprostudovaný vliv Předkládané studie a stati zůstávají současně zásadně důležitým hlasem v diskusi o vzniku a povaze moderního hereckého umění První část souboru je věnována Hilarovým portrétům českých a zahraničních herců a hereček především Eduardu Vojanovi a Marii Hübnerové které svým zaměřením současně postihují širší problematiku historie moderního herectví Druhá část obsahuje studie věnované obecně teorii herectví a to zejména s ohledem na herecký tvůrčí proces Třetí část tvoří články které pojednávají o problematice „morálně psychologického“ přístupů herců a hereček ke svému povolání Čtvrtá část obsahuje nejrozsáhlejší a poslední Hilarovu studii z roku 1932 O pramenech hereckého tvoření věnovanou teorii herectví Výbor doplňuje studie prof Jaroslava Vostrého zasvěcená Hilarovu pojetí herectví
