Nejdřív mě můj soused Deacon rozčiloval. Vypadal sice skvěle a byl přátelský, ale často jsem se kvůli němu nemohla vyspat. Bydleli jsme totiž vedle sebe a zdi byly dost tenké, takže jeho „hrátky“ s přítelkyněmi jsem slyšela skoro každou noc. Jako svobodná matka jsem to neocenila.
Brzy se však situace obrátila – když dcera jednou v noci nepřestávala naříkat, pan Děvkař mi zaklepal na dveře. Jako zázrakem jeho hlas Sunny uklidnil, a konečně přestala plakat.
