Od japonského vydání posledního románu Komturova smrt uběhly už více než čtyři roky Haruki Murakami nyní přichází s novou sbírkou povídek kterou identifikuje už názvem: První osoba jednotného čísla Pro autora bylo dlouho typické že psal v první osobě Třetí vyprávěcí osobu začal používat až v pozdních dílech Nejen tímto prvkem ale i stylem a tématy se teď vrací ke kořenům A také bilancuje Máme tu osm textů které si můžeme labužnicky vychutnat Murakami píše o studentském životě v 60 letech minulého století hovoří o lásce k jazzu nebo o obdivu ke skupině Beatles; ostatně spisovatel už dvě starší povídky nazval podle jejich písní: Drive My Car a Yesterday V povídkách se dostávají ke slovu náhodná i záhadná setkání autor popustí uzdu fantazii: slavný jazzový saxofonista Charlie Parker podle něj nezemřel roku 1955 ale dožil se 60 let V úsměvné povídce Zpověď opice z Šinagawy se vypravěč na svých cestách dostane do malého hotýlku kde narazí na mluvícího opičáka který má rád hudbu Antona Brucknera a který mu ochotně umyje záda Haruki Murakami v povídkovém souboru také bilancuje Říká že na přibývajících letech není zvláštní to že člověk sám stárne Překvapivé je spíš to jak hrozně zestárli lidé z jeho generace obzvláště ženy Nečekejte poselství vysvětlení nebo rozuzlení ba ani překvapivé pointy ne Povídky mají jinou schopnost – zůstanou vám v hlavě nadlouho Možná už se jich nezbavíte nikdy
