Ve svém čtyřiadevadesátém roce se autor několika desítek divadelních her románů memoárománů a filmových scénářů Pavel Kohout rozhodne pod „anonymním pseudonymem“ Pako naskočit znovu do nekončícího štafetového závodu – už se čtvrtou generací literátů a čtenářů doma i ve světě Zvolí k tomu náročnou „svěrací kazajku“ dramatických i anekdotických monologů které se vážou ke každému z roků jeho života a esemeskově stručných poznámek které doplňují každý text a současně mapují lidský občanský umělecký i osobní stav autora Letorostů samomluv v dané době
