V nečekaně zralých verších předkládá třicetiletý autor jakési zkratky příběhů obrazů či úvah volně ukotvených v širším středoevropském a východoevropském časoprostoru V nich vyvolává bájné i skutečné postavy minulosti nechává je promlouvat o jejich vlastně svých postřezích postojích pochybnostech Tyto subtilní stavy mysli osobitým způsobem zachycuje a ustaluje pomocí násobných rýmů ve verši a okouzluje až neskutečnou bohatostí jazyka Výsledkem jsou průhledy do kolektivního nevědomí duše civilizovaného Evropana sondy ze kterých čiší jednou hrůza z všudypřítomné věčnosti a nicoty jindy hrdá příslušnost ke společenství z nějž kdysi povstala naše civilizace; především ale vyzařují ono nezničitelné jakkoli těžko zachytitelné kouzlo lidské duchovní pospolitosti která se neustále vznáší nad všemi možnými krizemi válkami epidemiemi
