Další ze série publikací věnovaných známému americkému stíhacímu typu Bell P 39 Airacobra Letoun se vyznačoval neobvyklou koncepcí: hmotnost v přídi situované silné výzbroje konstruktéři kompenzovali pomocí zástavby pohonné jednotky za pilotní kabinu Zvolené řešení mělo díky umístění motoru u těžiště letounu zajistit velkou obratnost a pohyblivost Slabé výškové výkony však zapříčinily že se P 39 za druhé světové války na většině válčišť s čestnou výjimkou východní fronty příliš vysokého hodnocení nedočkal Druhá část je věnována variantám Airacobra Mk I P 400 P 39D 1 a P 39D 2 u kterých s typem obvykle spojovaný 37mm trupový kanon nahradila lehčí zbraň ráže 20 mm Zahrnuty jsou počáteční zkušenosti s letounem u britského Královského letectva a to včetně krátké operační služby u 601 squadrony RAF Právě u této jednotky s Airacobrami Mk I létali rovněž českoslovenští piloti Čtenář se také detailněji seznámí s úvodním bojovým vystoupením Airacober v barvách amerického armádního letectva na pacifickém ostrově Nová Guinea Právě zde Belly P 400 stejně jako P 39D a P 39F které byly po technické stránce představeny v první části série změřily síly s vynikajícím japonským námořním stíhacím letounem Mitsubishi A6M2 Zero
