Zdálo by se že o osudech šumavských převaděčů přes hranici tvořenou železnou oponou i těch kteří se sami pokusili o útěk bylo již „všechno“ napsáno Tato knížka vás ale přesvědčí že tomu tak není Jednotlivé příběhy jsou navzájem provázány jak tematikou tak i prolínáním osudů jejich protagonistů A vylíčeny jsou nejen dramaticky ale i mimořádně kultivovaným literárním jazykem který k beletrizované literatuře faktu právem náleží ale bývá poměrně vzácný Nechybí hlubší souvislosti ani filosofická zamýšlení nad lidským osudem dějinami Každý beletrizovaný příběh je podložen a dokumentován fakty a doplněn faktografickým komentářem někdy značně rozsáhlým Má to svou logiku neboť autorovi se podařilo získat a využít dosud neprobádané archivní materiály které náhodou unikly skartaci A díky nim uvádí údaje dosud neznámé a někdy i podstatně koriguje dosud vžité představy mj o působení „Krále Šumavy“ Kiliana Nowotneho Tato kniha příběhů je tudíž v mnoha směrech i faktograficky objevná Součástí knihy jsou reprodukce stěžejních archivních dokumentů dobové fotografie a barevná příloha se současnými fotografiemi „starých míst“ od známého fotografa Šumavy Vladislava Hoška Kniha příběhů je rozdělena na dvě části nazvané Poslední cesta „Krále Šumavy“ osm příběhů a Proti proudu šest příběhů Literární osou vyprávění první části Poslední cesta „Krále Šumavy“ je poslední cesta Kiliana Nowotneho zvaného Král Šumavy s jeho skupinou která vedla z Německa na území Československa do příhraničního města Vimperku v květnu 1950 Každé ze čtyř hlavních osob tohoto putování včetně jejich pomocníků je věnována samostatná kapitola Příběhy druhé části knihy Proti proudu mají širší rámec a kořeny některých z nich sahají až do doby okupace Hlavně se však týkají období po roce 1948 a období padesátých let kde „ti slušní polevili v ostražitosti a vlivem ztráty bdělosti se postupem času dostávali na rozhodující místa lidé kteří v touze po moci byli schopni jakýchkoliv nečestných skutků“ I v této části se rozvíjejí dramatické osudy „všedních“ lidí kteří se nenechali zlomit a každý po svém zlu čelili „Postava Kiliana rodáka ze Šumavských plání mě zaujala už tehdy kdy jsem byl přítomen jako divák promítání filmu „Král Šumavy“ v sále kina v Sušici kde měl film 25 12 1959 republikovou premiéru Tehdy okresnímu městu se dostalo té cti proto že režisér Karel Kachyňa vybral pro některé scény v přírodě místa z pohraničních částí tohoto okresu V Sušici jsem tehdy bydlel u rodičů a slýchal z různých stran zcela jiné verze příběhu než byla ta promítaná na plátno Cítil jsem že ten pravý příběh bude zahalen tajemstvím a tak tomu bylo ještě před několika lety než se mně naskytla příležitost k pátrání v archivních dokumentech Zásluhou pracovníka Archivu bezpečnostních složek byla k případu nalezena krabice která shodou podivných náhod unikla skartaci a stala se předlohou k mé práci “ Vilém Hrach
