"Jako by kdosi vypnul velmi jemnou, / téměř neznatelnou tkaninu / mezi nás a psaná slova," píše Iva Jakimiv a po této jemné, takřka neznatelné tkanině - a někdy snad i mimo ni a za ni - nás vede. Prostor, v němž se ocitáme, je prostorem určitým způsobem s
