Svou variaci na námět parodické opery Johna Gaye napsal Václav Havel na výzvu Činoherního klubu Jenže když ji v roce 1972 dokončil bylo jasné že naděje na uvedení Žebrácké opery v pražském divadle byla příliš iluzorní Po závanu svobody šedesátých let vstupovala země do časů tuhé normalizace a předložit publiku obraz společnosti fungující na principu naprosté bezzásadovosti ve kterém symbióza policie a podsvětí vytváří nepřehledný systém polopravd udavačství a korupce bylo nemyslitelné nejen v pražském ale v jakémkoli československém divadle O tom jak výmluvně Havlova komedie zrcadlila nastupující poměry svědčí i panická reakce komunistického režimu na premiéru kterou zakázanému autorovi uspořádal režisér Andrej Krob se svým amatérským Divadlem na tahu v hospodě v Horních Počernicích v roce 1975 Žebrácká opera patří k nejpesimističtějším Havlovým hrám V režimu který stojí a padá s tím že fízluje sám sebe není totiž místo na katarzi napsala v recenzi inscenace Činoherního klubu v roce 1990 kritička Dana Tučková S tím bohužel člověk na konci hry nemůže než souhlasit Je úžasné že k tomuto závěru nás autor dovedl sledováním situací a postav kterým se musíme smát
