Fotografovat začal Čestmír Krátký v roce 1953 u Karla Plicky ale soustavně se věnoval výtvarné fotografii až od roku 1959 po seznámení s Janem Koblasou Jeho tvorba se pohybuje mezi narativní abstrakcí s tendencí k absurditě a snahou k neortodoxnímu literaturou surrealismem a znalostí mimoevropských kultur poznamenaným pochopením všeho co je mimo něj co vzniklo v přírodě nebo jen tak mimochodem Nalezené obrazy bral jako výzvu k porozumění již hotového nepretenciálního příběhu a taktéž jejich krásy Součástí knihy jsou i jeho texty o fotografii které psal v šedesátých letech a patří k nejkritičtějším a najambicióznějším své doby
