Poezie M J Vilímka není vlastně nesena jeho životním osudem františkána jde proti němu nebo spíš podél něj Je to poezie divokého smíření a napjatého klidu vášnivě hledající rovnováhu V městských kulisách oslovuje Jej ve „vykopnutých dveřích své jistoty“ vybavuje si předchozí tvar života jenže i ten nový je poznamenán starým nepokojem stálým soubojem se „zvlněním neklidu“ rozbouřen vzpomínkami nedostupnou láskou čekáním na báseň zaslanou v SMS
