Je těžší setrvávat na místě nebo být neustále v pohybu? Má neštěstí vyhrazené jízdní pruhy nebo to do nás napálí nazdařbůh? Nejnovější román uznávaného italského spisovatele Sandra Veronesiho Kolibřík Premio Strega 2020 klade čtenáři řadu otázek a všechny se nějak dotýkají tajemství a ironie lidského osudu pomíjivosti našich životů i snahy zabránit tomu aby se chvíle jež jsme prožili „neztratily v čase jako slzy v dešti“ Nenápadným hrdinou příběhu jedné rodiny který si čtenář musí poskládat sám ze střípků života zprostředkovaných empaticky ironickým vševidoucím vypravěčem z dopisů e mailů esemesek a záznamů telefonních rozhovorů ze seznamů a inventářů – neboť věci mají v životech lidí svůj význam a svou roli – je oční lékař Marco Carrera přezdívaný Kolibřík: zpočátku kvůli svému malému vzrůstu později pro své urputné úsilí udržet se na jednom místě i navzdory pohromám jež se na něj řítí Číst Kolibříka melancholický román jehož tematickou konstantou je smrt a umírání a přesto z něj sálá víra v život a v lidské pokolení je jako listovat albem fotografií probírat se zaprášeným archivem dívat se na staré filmy poslouchat staré desky Sandro Veronesi potvrdil svou pověst jednoho z nejlepších současných italských romanopisců neboť se přesvědčivě vypořádal s nesnadným úkolem zachytit ducha času i jeho plynutí a vtisknout individuální zkušenosti kolektivní rozměr
