Monografie se zabývá otázkami zda je laický prvek v justici stále demokratizujícím elementem jestli jsou v případě přísedících dostatečně naplněny ústavní předpoklady nezávislého nestranného a zákonného soudce jestli má převážit spíše legitimita demokratická či odborná a konečně zda má být laický prvek v českém soudnictví zachován Historická zkušenost v podobě procesů s K H Borovským a Leopoldem Hilsnerem nám v prvním případě ukazuje výhody participace laiků na soudním rozhodování neboť mohou sloužit jako korekce státní zvůle v druhém případě ovšem můžeme vidět jakým způsobem může docházet k chybným rozhodnutím v důsledku snadné ovlivnitelnosti veřejnosti Během komunistického režimu byla funkce laického prvku v justici jakožto garanta demokratičnosti soudnictví zneužita Tzv „soudci z lidu“ totiž sloužili spíše jako kontrola rozhodování soudů v zájmu vládnoucích struktur V současnosti je třeba řešit především otázku zda je v ČR dostatečně garantována nezávislost a nestrannost přísedících a jestli vedle práva na zákonného soudce existuje i právo na zákonného přísedícího V komparativní část knihy je srovnáván soudní laický prvek v Rakousku a v Německu Publikace je určena zejména praktikům z řad justice a advokacie dále akademikům a studentům právnických fakult a též širší odborné veřejnosti
