Dana Huňátová působila od 11. 12. 1989 jako vedoucí kabinetu nově jmenovaného ministra zahraničí Jiřího Dienstsbiera. V reportážní knize popisuje zákulisí čs. diplomacie od prosince 1989 do voleb v červnu 1992. Zmiňuje nejen úspěchy, ale i směry, které nakonec neuspěly. Též naznačuje kořeny politických rozporů, např. mezi ministry Dienstbierem a Václavem Klausem. Závěrečné slovo je z pera Madeleine Albrightové, která si Jiřího Dienstbiera a Václava Havla velmi vážila a s níž se autorka knihy osobně zná.
