Jak se vyrovnala česká zahraniční politika s rozvířeným zahraničním prostředím které bylo charakteristické pro rok 2016? Jací aktéři a jakým způsobem vstoupili do formulace české zahraniční politiky? Jak lze zpětně hodnotit nové impulzy které vláda Bohuslava Sobotky vnesla do své zahraniční politiky? Počínala si Česká republika aktivně pasivně konfliktně či kooperačně? Nebo byla jen černým pasažérem ve vleku jiných zemí? Kolektiv autorů ÚMV a dalších spolupracujících institucí poskytuje odpovědi na tyto a mnoho dalších otázek v desáté pravidelné monografické analýze české zahraniční politiky kterou ÚMV zpracovává již od roku 2007 Analýza i v roce 2016 využívá totožný konceptuální rámec jako v letech minulých což umožňuje analýzu aktuálních událostí na pozadí dlouhodobých zahraničněpolitických trendů Autoři stejně jako v roce 2014 konstatují zvyšující se míru politizace i polarizace politické diskuse což se ale neprojevilo ve zkvalitnění politického zázemí Nadále platí že na obecné úrovni je česká zahraniční politika málo předvídatelná a srozumitelná pro veřejnost i pro mezinárodní partnery a zůstává spíše reaktivní a defenzivní přičemž dochází k dalšímu zhoršování obecného politického kontextu tvorby zahraniční politiky
