Monografie se zabývá různými vymezeními národa v českém prostředí v období od konce napoleonských válek do roku 1895 Vybírá je a interpretuje je z perspektivy etického národa který představuje vědomě přijatý úkol překonat přírodně danou partikularitu etnikum a nahradit ji mravně a svobodně vytvářeným sjednocením patriotismu a humanity eventuálně kosmopolitismu První část textu se soustředí na dvě romantická provedení etického národa Ranější jenským romantismem inspirované pojetí souvisí s českoslovanským národem jak se ustanovil v prešpurské přátelské skupince Šafařík Palacký Kollár na přelomu a na konci druhého decenia 19 století Jiné pojetí národa vypracoval Palacký ve svých historických dílech analogicky s německými liberálně nacionalistickými historiky Gervinus Dahlmann Samostatná kapitola se poté věnuje Palackého pokusu o transformaci tohoto původně apolitického pojetí národa pro politické výzvy let 1848 49 Závěrečná část monografie analyzuje dva případy realistického etického pojetí národa formulované H G Schauerem a T G Masarykem
