Druhý díl monografie Režijní profil Aloise Hajdy II je věnován tvorbě této významné osobnosti českého divadla druhé poloviny 20 století Poté co byl Alois Hajda v důsledku normalizačních čistek vypovězen z Mahenovy činohry Státního divadla v Brně našel v roce 1971 útočiště v Divadle pracujících v Gottwaldově dnes Městské divadlo Zlín Za humny centrálních institucí se na této scéně dařilo vytvářet koncepční dramaturgické linie a vynikající inscenace Alois Hajda měl na této cestě zásadní podíl Dušan Zdráhal dokumentuje a analyzuje režisérovu tvorbu opírající se především o díla Williama Shakespeara a Bertolta Brechta Zejména do interpretace moderního německého klasika vnesl Hajda vlastní osobitý pohled inspirovaný českou divadelní avantgardou němou groteskou i impulsy lidové komedie Jeho přínos podpořený spoluprací se spisovatelem a překladatelem Ludvíkem Kunderou několikrát ocenilo i německé publikum na scéně Brechtova slavného Berliner Ensemble Po návratu do Mahenovy činohry v osmdesátých letech navazuje Alois Hajda na uměle přerušenou kontinuitu této scény v inscenacích Shakespeara Brechta Ibsena Dürrenmatta a dalších autorů V závěru knihy shrnuje Dušan Zdráhal výsledky svého zkoumání a v obecnější teoreticky zaměřené kapitole přibližuje principy Hajdovy režijní tvorby které jsou cenným příspěvkem k neortodoxnímu divadelnímu myšlení a stále živým impulsem pro jeho současné tvůrce
