Psychologie davu je jedním ze slavných děl citovaných v učebnicích psychologie i dalších společenských věd. Le Bon svou koncepci davu vybudoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce. Podle něj v davových situacích dochází k tzv. deindividuaci – to znamená, že jednotlivci přestávají sami sebe vnímat jako individuální bytosti a splývají s ostatními do jednoho mentálního sugestibilního celku, v němž se rychle šíří emoce a často i asociální chování. V první polovině 20. století byla tato teorie užita v souvislosti s pochopením vlivu médií. Le Bonovy myšlenky prý hojně využíval i Adolf Hitler. Deindividualizované chování, v němž se lidé dočasně přestávají chovat podle sociálních norem vštípených výchovou, zkoumali také slavní američtí psychologové jako Festinger a Zimbardo. Ač Le Bonova kniha vyšla již v roce 1895, výstižně popisuje děje, k nimž v životě naší společnosti dochází dodnes.
Gustave Le Bon (1841–1931) byl francouzský sociální psycholog a sociolog. Ve svých knihách se zabýval například tematikou národních rysů, ras, stádním chováním a psychologií davů.
